tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  -tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - tibetská doga - tibetan mastiff - do-khyi  - 

Tibetská doga    (1992)  

     Tibetská doga, starobylé plemeno opředené mýty a pověstmi. Prastaré legendy praví, že tibetská doga je předkem všech plemen dog a jiných velkých psů. Kdo ví… První podrobnější zmínky o tibetských dogách přinesl Marco Polo, který cestoval po Asii ve 13. století. Psal přibližně toto: tibetský lid chová dogy tak velké jako osel, slouží především k lovu divokých zvířat a také divokých volů, jsou velmi velké a zlé. V kynologické literatuře se objevují až v 19. století zmínky od dalších autorů. Tibetské dogy se dostaly do Evropy jen ojediněle, např. ve 30, letech žil ve zvěřinci v Toweru v Londýně jeden pár. Trochu více se dovážely tibetské dogy do Evropy od poloviny 19. století, a to nejen z Tibetu, odkud již bylo těžké psy dovážet, ale i ze sousedních zemí, jako Indie, Nepál, Bhutan. Chovat se tibetské dogy mimo oblasti jejich původu začaly v roce 1975 (USA), 1979 (Holandsko), 1980 (Švýcarsko), 1983 (Švédsko a Francie). K nám se tibetské dogy dostaly v roce 1990, první vrh byl zapsán  roce 1992.  

     V zemi svého původu se tibetské dogy používaly k lovu, nošení břemen, ale hlavně k hlídání a ochraně lidí, zvířat a obydlí. Psi byli už od malička přivazováni na řetěz, aby byli co nejdivočejší a zlí. Hrozivý vzhled psa se umocňoval límcem z červeně obarvené yačí srsti kolem krku psa. Dvě tečky nad očima byly preferovány, protože v případě, že pes spal, tečky vypadaly jako druhý pár očí, který stále bdí. Smečky psů kolem vesnic byly pro cizí poutníky opravdu nepřekonatelnou překážkou, při návštěvě bylo nutno se zdálky ozvat a v případě vítané návštěvy byli psi uvázáni. Vždy se preferovala praktická upotřebitelnost psů, takže existovalo a existuje mnoho typů a variet (medvědí, vlčí, pastevecký typ).  

     V současné době se preferuje medvědí typ tibetské dogy, je to pes silný, mohutný, s velkou hlavou se silně vyjádřeným stopem, s převislými pysky, s bohatým límcem tvořeným delší srstí na krku, povahově klidnější. Co se týče výšky, nyní se pohybuje u psů kolem 70 cm , u fen kolem 63 cm . Marco Polo sice píše o psech velikosti osla, ale jaký byl tibetský osel? Určitě nedosahoval výšky oslů které známe nyní. Velikost a mohutnost tibetské dogy je dána hlavně jejich v zimě neuvěřitelně bohatou srstí s velmi hustou podsadou. I využití tibetské dogy je nyní jiné. Psalo se o nich jako o zlých a krvelačných bestiích, které roztrhaly mnoho lidí i zvířat. Každý pes se ale dá ovlivnit výchovou. Tibetská doga je pes, který se dá dobře vychovat bez problémů. Je to pes klidný, mající silnou potřebu být se svým pánem, byť třeba jen na dohled od něj na zahradě. Celé hodiny vydrží ležet a pozorovat své okolí. Je samostatný, někdy i tvrdohlavý, nesnáší dril. Je to od přírody hlídač, který si brání své teritorium a svou rodinu. Rád si hraje, mazlí se, ale jen s tím,  s kým chce. K cizím lidem je odměřený, nestojí o jejich pozornost. Rád si hraje, hračku si vždy najde – plastovou láhev, kus dřeva, kartónovou krabici či noviny. Aport mu nic neříká, proč by zbytečně běhal a nosil něco sem a tam? Velmi dlouho se vyvíjí jak fyzicky, tak psychicky. Kolem roku se z malého hravého štěněte začíná stávat tibetská doga – začíná hlídat, začíná být nedůvěřivější k cizím, ale svou rodinu miluje stále více. Kdo chcete psa, který bude „přemýšlet“, který bude partner a ne sluha, který bude milovat svého pána i jeho rodinu, který má rád mrazy a není náročný jak na péči, tak na potravu, který bude dobře hlídat i hrát si s rodinou, který zná svou sílu a nezneužívá ji a kterému každý den chcete dát trochu svého volného času, můžete si vybrat tibetskou dogu.   

Ing. Ivana  Stašková